Až s dětmi pochopila, proč ženy odkládají návrat do práce, a nabízí jim pomoc s hlídáním i domácností
Gabriela Kašparová
Odhadovaná doba čtení do 5 minut
Jana Koblížková o sobě tvrdí, že v jistých ohledech je hedonista. Proto už při prvním těhotenství začala zjišťovat, jak zabezpečit chod rodiny a péči o miminko, aniž by se musela vzdát práce a zálib. Díky zahraniční zkušenosti zjistila, že potřebuje hospodyni, která se postará o domácnost i dítě. Žádná agentura však nesplňovala její očekávání a tak založila vlastní společnosti Top Family Care.
Jano, před tím, než jsi se stala maminkou jsi pracovala na pozici HR manažerky ve výrobní sféře? Jak jsi tehdy problematiku návratu žen po mateřské či rodičovské dovolené vnímala?
V roce 2013 jsem se zúčastnila zajímavého projektu s cílem sdílet zkušenosti s návratem zaměstnanců z mateřské a rodičovské dovolené. V praxi jsem viděla fungovat vše, o čem jsem do té doby jen četla: sdílená pracovní místa, dětské koutky ve firmách, flexibilní pracovní doba, home-office, firemní školení a tréninky pro maminky na mateřské apod.
Ze své HR pozice jsem se snažila zasadit o zavedení změn i u nás ve firmě. Během rodičovské jsme maminkám nabízeli brigády, zkrácené pracovní úvazky, přístup do online vzdělávacího portálu, zvali jsme je na interní školení i firemní akce.
Nerozuměla jsem, proč se 98 % žen z rodičovské nechce vrátit dřív než za 3 roky (většinou se i tak vracely až po 6 letech). Nechápala jsem, proč nechtějí využít nabízených příležitostí. Posuzovala jsem všechny podle sebe, kterou práce nesmírně naplňovala. Až díky vlastní životní zkušenosti, jsem názor změnila.
Znamená to, že až jako maminka jsi dokázala pochopit, proč se ženy nemohly vrátit do pracovního procesu dříve?
Ano. Do té doby jsem byla schopna pochopit jen určité faktory. Pracovala jsem ve firmě výrobního charakteru. 80 % všech pozic byly dělnické pozice bez možnosti home-office. Pokud si maminka chtěla jít přivydělat, musela si zajistit hlídání. Stejně tak při účasti na interním školení. Nyní, já sama se třemi dětmi chápu, proč online školení zůstala nedotčena. Jediný čas, kdy je možné se školení věnovat, je v době, kdy děti spí.
Rychlost a chuť návratu do zaměstnání závisí na vykonávané pracovní pozici, ochotě zaměstnavatele, ale především na rodinné situaci, zázemí.
Je to tak. Během svojí první mateřské a rodičovské jsem pracovala na zkrácený úvazek z domova. Nikdy jsem úplně nepřestala pracovat, jen jsem využila flexibility, kterou mi moje pozice umožňovala. Do práce jsem se vrátila na 4 dny v týdnu, když dceři bylo 9 měsíců. A v té době jsem taky založila vlastní firmu. Navíc jsem učila na vysoké škole a vedla závěrečné práce studentů.
Nic z toho by nebylo možné, pokud bych neměla pravidelné hlídání. Tohle bych dvakrát podtrhla. Můžete mít paní na úklid, můžete si objednat nákup online, může vám uvařit vaše maminka, ale pokud nemáte pravidelně 3 – 4 hodiny volna k soustavné nerušené práci, nemůžete vlastně pořádně nic.

Dostáváme se tedy k vlastnímu podnikání a Top Family Care. Kdy se zrodila myšlenka stát se vlastní šéfovou?
Nápad na vlastní podnikání vyšel z osobní zkušenosti v Qataru. Už v těhotenství jsem řešila to, čeho se nechci mateřstvím vzdát – práce, přednášky pro studenty, sebevzdělávání. Chtěla jsem se na příchod miminka připravit a nezatěžovat moc svoji rodinu.
Začala jsem podnikat neplánovaně. Obvolala jsem dvě agentury, zabývající se poskytováním služeb filipínských hospodyň a chův. Nebyla jsem však spokojená s jejich přístupem ke mně, jako potenciálnímu zákazníkovi. Proto jsem se rozhodla, že si zajistím chůvu z Filipín sama. Nepřišlo mi na tom nic divného, měla jsem spoustu zkušeností s personalistikou.
Kdybych tehdy věděla, jak moc složité to bude, myslím, že bych se toho kroku nikdy neodvážila. Prošla jsem si šíleným administrativním kolečkem získat nutná povolení na Filipínách a v ČR. V ten moment jsem si řekla, že možná bude někdo v podobné situaci jako já, že bude také hledat pomoc s dětmi a domácností, a tak se zrodila myšlenka na vlastní firmu.
V Qataru, kde jsme s manželem hodně často pobývali, jsou filipínské hospodyně běžnou součástí rodiny. Fungují jako Au-pair, pohlídají děti, pohrají si s nimi, uklidí domácnost, případně uvaří a bydlí s vámi doma.
Říká se, že Filipinky jsou ze své podstaty pečovatelky. Žijí ve velkých rodinách, mají nekonfliktní povahu, jistou míru submisivity, křesťanské vyznání a jsou ochotné vycestovat za prací. Ostatně na tom je postavená filipínská ekonomika.
Napadlo mě, že si takovou hospodyni najdu a sama jí vyřídím povolení pracovat v Čechách. V té chvíli jsem neměla ještě ambice zakládat vlastní firmu. Nápad na založení vlastní firmy vzešel až ve chvíli, kdy jsem prošla složitým procesem povolení zaměstnat lidi z Filipín v České republice. V roce 2018 jsem se rozhodla založit společnost s názvem Top Family Care.

Jak jsi se na roli podnikatelky připravovala?
Nejsem ukázková podnikatelka. Nedělala jsem si žádný propracovaný a sofistikovaný průzkum trhu. Věděla jsem jen, že agentury, které jsem oslovila, neměly dobrý klientský servis. Jediný průzkum trhu byl na základě rozporuplných reakcí okolí. Jedna skupina rezolutně myšlenku chůvy a hospodyně odmítla i přes argument, že hospodyně děti nevychovává a nedělá nic, co rodiče sami nechtějí. Druhá skupina byla nadšená, že se někdo postará jak o domácnost, tak děti, mluví anglicky, má zkušenosti a patřičné vzdělání.
Největším omezením jsem si byla já sama. Jako personalistka jsem nevěděla nic o marketingu, zákaznících, firemních financích, účetnictví, sociálních sítích. Na Facebooku jsem náhodou objevila program BusinessUp od M.arter.
Jaká jsi měla očekávání, než jsi se do programu BusinessUp přihlásila?
Chtěla jsem na svůj projekt znát odborný názor. Potřebovala jsem s někým probrat otázky, u kterých jsem se točila v kruhu. Osobní konzultace s Andreou Bohačíkovou pro mne byla velkým přínosem. Ve správnou chvílí jsem potkala někoho, kdo byl v podnikání zkušenější a chtěl se o svoje know-how podělit. Andrea mi pomohla se na věci podívat z jiného úhlu. Připravila mě i na to, že budu vystupovat na veřejnosti jménem své vlastní firmy.
Přišel tedy v rámci BusinessUp nějaký AHA moment?
AHA moment byl ten, kdy jsem si uvědomila, že bez veřejného vystoupení jménem svojí firmy to prostě nepůjde. Že musím dát světu vědět, kdo jsem a co a komu nabízím. Ze začátku bylo pro mne hodně těžké vystoupit z komfortní zóny.
Doporučila bys mentoring začínajícímu podnikateli?
Určitě ano. Každý mentoring nebo koučink má svoji hodnotu a cenu pro toho, kdo ho právě potřebuje. Je to o vhodném načasování. S mentorem si musíte lidsky sednout a to se mi poštěstilo. Dovolím si říct, že jsem díky BusinessUp získala přítelkyni, kamarádku a business koučku na telefonu.
Byly výsledkem osobních konzultací konkrétní podnikatelské cíle? Pokud ano, jak se ti je daří naplňovat?
Cíle jsem si dala; bez nich by to prostě nešlo. Hlavním cílem podnikání je zisk a, naštěstí, se mi zatím daří. Dalším mým cílem je více se věnovat marketingu a sociálním sítím. Zde narážím na svoje osobní kapacity, znalosti i čas. Nejsem odborník na marketing, proto tuto oblast s důvěrou přenechávám tomu, kdo ví, co dělá.
Co Top Family Care nabízí?
Top Family Care nabízí možnost rodičům žít spokojený a naplněný život po všech stránkách. Jednou mi známý říkal: ”Jani, já pořád jen někam spěchám, a stejně nestíhám, jak bych chtěl. Děti vyzvedávám jako poslední ve školce a to jsem stejně musel odejít dřív z meetingu, kde jsem potřeboval být až do konce.“ Pokud by využil služeb filipínské hospodyně, nebyl by v takovém stresu. Ony jsou prodlouženou rukou rodičů a umí zajistit kompletní chod celé domácnosti, pokud jim k tomu dáte mandát. Postarají se o vaření, nákupy, pravidelný úklid, zajistí doprovod dětem do školy, na kroužky apod. Pokud rodiče chtějí, dětem se věnují tak, že je rozvíjí, učí se s nimi, třeba i hře na klavír, nebo je vezmou do parku, ke kamarádům. Já osobně vnímám největší benefit v angličtině, kterou se tak děti zcela přirozeně učí.
Po přečtení tohoto rozhovoru někdy nadšeně zvolá: “Super, zajistím si hospodyni!” Jak na to?
S každým klientem si povídám o tom, jak jejich rodina funguje, jaké mají očekávání a s čím by jim paní měla pomoci. Na základě jejich požadavků jim doporučím 3 – 4 kandidátky. Následuje video pohovor s rodinou a uchazečkami. Na klientech je rozhodnutí, kdo k nim do rodiny nejlépe zapadne a s kým si umí představit spolupracovat. To je něco, co já mohu jen předvídat.
Jakmile vybereme tu jednu nejlepší možnou kandidátku do rodiny, začnu s přípravou pracovního víza. Uchazečka se v mezičase připravuje na příjezd do České republiky. Poskytujeme zaškolení, aby byla připravena na naši kulturu a zvyklosti, klima. Snažíme se eliminovat socio-kulturní šok a hospodyni usnadnit adaptaci co nejvíce. S tréninkem následně pokračujeme ještě několik dní po příjezdu.
Během prvních tří měsíců sbíráme intenzivně zpětnou vazbu jak od rodiny, tak od hospodyně. Je důležité komunikovat, abychom napomohli příjemnému soužití obou zúčastněných stran.
Co je na celém podnikání s dětmi, podle tebe, nejdůležitější?
Sebedisciplína. Dále pak systematická každodenní práce a pravidelné hlídání, na které se můžete spolehnout a můžete s ním počítat.
Na každý den mám “TO DO list”, seznam úkolů, kterého se snažím držet. Věnuji se systematicky jednomu úkolu, když je hotov, jdu na další.
Důležité je i samostudium. Neustále se vzdělávám v oblasti pracovního práva, zaměstnávání cizinců ze třetích zemí, inspiruji se v zahraničí.
Efektivní práce s časem. Zjistila jsem, že pokud je něco až moc složité, s velkou pravděpodobností to nedopadne. Nemá cenu investovat čas a energii do věcí, které se nevrátí. Se třemi dětmi se stal čas velmi drahou komoditou. Dvakrát se rozmyslím, jak ho investuji. Zvážím objektivní kritéria, co a kolik generuje příjem pro firmu, jaká je návratnost investice až pak se vrhnu do akce.
Nastavila jsem procesy. Zefektivňuji činnosti, které se opakují. Mám předpřipravené texty zpráv pro uchazeče. Nastavila jsem pravidla pro uchazeče o práci a nahrála FAQ videa, ve kterých odpovídám na nejčastější dotazy. Pak už jen sdílím odkazy.
Pracuji v online prostředí. S kandidáty i zaměstnanci komunikuji prostřednictvím WhatsApp Business. Dokumenty ukládám na Icloud, sdílím je s kolegy ve světě.
Vyzkoušela jsem hodně informačních systémů poskytující databázi uchazečů a následně zaměstnanců. Vždy jim něco chybělo. Nakonec využívám nástroje od Google. Zatím je to dostačující a funguje skvěle.
Jak se Top Family Care daří v době covidové?
V době pandemie to pro moji firmu znamenalo určité zpomalení, až zastavení. Hranice se uzavřely. Přemýšlela jsem, jak se připravit na dobu až bude možné business řádně rozběhnout. Nyní zakládám společnost na Slovensku. Zaměřuji se na agenturní zaměstnávání ve firmách a neustále se snažím zdokonalovat služby v rámci značky Top Family Care.
Inspirovali jsme vás příběhem Jany? Stojíte před rozhodnutím, jak se stát svou vlastní šéfovou? Máte v hlavě nápad na podnikání, ale potřebujete tzv. popostrčit, utřídit si myšlenky, probrat to s někým nestranným, kdo má know-how a je ochoten se o něj podělit?
Neváhejte se registrovat do programu BusinessUp. Startuje několikrát ročně.
Kdo je Jana Koblížková?

STUDIUM: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, obor Průmyslové inženýrství
KARIÉRA: Od studií jí baví personalistika. Začínala v japonské společnosti Daikin a přes mezinárodní headhunting a práci personální ředitelky pro Českou a Jihoafrickou republiku se neplánovaně stala podnikatelkou. Při první mateřské založila vlastní firmu na poskytováním služeb filipínských hospodyní a chův – Top Family Care. Při druhé mateřské pak společnost expandovala na Slovensko. Zabývá se agenturním zaměstnáváním pracovníků ze třetích zemí.
OSOBNÍ ŽIVOT: S manželem a třemi dětmi žije v Brně.
ZÁLIBY A ZAJÍMAVOSTI: Knížky, balet, zahrada, pivoňky, etiopská káva, Gin&Tonic, sauna.
VZTAH K MARTER: M.arter je komunita, energie, síla, obrovská vize a elán, odbornost, profesionalita, svěží vítr a rozjetý vlak, co se nedá zastavit.
KONTAKTY:
- WEB: https://www.topfamilycare.cz/cz/
- LINKEDIN: linkedin.com/in/janakoblizkova
- FACEBOOK: https://www.facebook.com/jana.toningerova
- INSTAGRAM: https://www.instagram.com/toningerovajana/