Copyeditorka, průvodkyně, lektorka a idemakerka
Herečka, režisérka, spisovatelka, lektorka

Co můžeme dělat, když se toho tolik děje jinak, než jak jsme zvyklí? (1.díl)

Asi se všichni shodneme na tom, že to, co se děje v posledních týdnech, je hodně náročné. Týká se to nás všech. Nevíme přesně, jak dlouho to celé bude trvat. A při tom všem se snažíme najít stabilitu, rovnováhu a klid. Snad to, co s vámi budu sdílet, vám k tomu aspoň trochu pomůže. 

 Píšu to bez ambice jakkoliv hodnotit, co nebo proč se děje nebo neděje. Snažím se jen pomoct zprostředkovat trochu jiný pohled na situaci, ve které se nám převrátil svět naruby. Není to žádný návod, jak krok za krokem postupovat. Vemte si z toho to, co se bude hodit právě vám.

Psychický nápor z izolace a omezení toho, co můžeme dělat

Vloni touhle dobou jsem ležela na infekční klinice nemocnice na Bulovce se zánětem mozku a mozkových blan, který způsobila neuroborelióza. Následná rekonvalescence probíhala několik měsíců… vlastně tak trochu ještě trvá. Napadlo mě, že pocity, které jsem prožívala během té doby, můžou být podobné, jako to, co zažívá nyní mnoho z nás. Byť z trochu jiných důvodů.

 

Strach a frustrace z toho, že nevíme, co bude dál. Mnohá omezení oproti tomu, na co je každý z nás zvyklý, protože, co nejde, to prostě nejde. Pobyt doma se stává po pár dnech ztísňujícím. I když můžeme s lidmi komunikovat jinak než osobně, začínáme se cítit tak trochu v izolaci. Někdy bojujeme se situací, kterou máme šanci ovlivnit jen zčásti, nikoli docela. A můžeme to všechno vnímat i tak, že jsme přišli o kus svobody a jsme odkázáni na druhé v tom, v čem jsme byli zvyklí samostatně fungovat. A kdo ví, co ještě.

Všechno je jinak a možná se bojíme, co bude dál

No jo, ale co s tím? Na tohle není jednotný návod nebo univerzální řešení. Každý může to, co se děje, prožívat po svém. I já si svoji cestu hledala, tu autentickou, která mi skutečně pomůže.

 

Nechci vám říkat, co máte nebo nemáte dělat, jak se máte nebo nemáte cítit. Nebudu vám říkat, že to chce klid. To beztak slyšíte ze všech stran. Nebudu vám říkat, že máte být rádi, že se děje, co se děje, protože tak máte aspoň čas na to, co jste doteď nestihli. Jestli to vnímáte jinak, klidně si dopřejte ten luxus prožít si svůj vjem z téhle situace tak, jak právě potřebujete. 

 

Jestli to bude potřeba, prostě se naštvěte, že někdy nevíte, co máte dělat, že byste chtěli pro sebe nebo své děti a blízké zařídit něco, co možná právě v tuhle chvíli nejde, že vám odevšad říkají, že máte být ohleduplní a uskromnit se, ale to přeci děláte běžně. A za to všechno vám někteří lidé nebo média dávkují jen další a další várky strachu. Prožijte si ten pocit. Ale pak už ho nechte být. Nechte ho taky odejít. Měl vám pomoct ukázat, co dělat, aby se vám trochu ulevlilo, neměli jste ho prožívat každou chvíli den za dnem. Prostě ho nechte odejít a přijměte, že to teď tak je.

 

Máte-li na to prostor, prožijte pocit, který potřebujete, aby ve vás třeba později, jak se říká, nebouchly saze a neventilovali jste si svou frustraci na druhých. Nebo jste nebyli hromosvod pro někoho jiného. Nevyzývám k hádkám nebo panice. Jen mi přijde důležité připomenout, že každý máme právo na to se cítit v určitou chvíli tak, jak se cítíme. A že bojovat proti tomu nám často moc nepomůže. Co ale může pomoct, je si to uvědomit a říct si: Aha. Tak takhle se teď cítím. Co můžu udělat, aby mi bylo líp?

To nejjednodušší může být tím nejlepším, co lze udělat

Možná říkám jen to, co už sami dávno víte. Ale jsou chvíli, kdy je potřeba to slyšet ještě od někoho jiného, abychom si to zase připomněli. Co je teď pro každého z nás důležité? Ne to, co nemůžeme, ale to, co můžeme dělat v situaci, kterou aktuálně prostě nemáme šanci změnit. Co můžeme udělat třeba pro sebe a své blízké. Nebo pro to, aby nám všem bylo zase o trochu líp. A kdo ví, co z toho všeho zmaru nakonec můžeme začít tvořit?

Dnes a denně už to děláme a také to vidíme kolem sebe, u všech těch lidí, kteří vymýšlejí, co by šlo dělat, a dělí se o své nápady, jak si doma ukrátit nebo zpříjemnit čas, u všech těch, kteří pro druhé natáčejí videa, malují, hrají a zpívají, sbírají a šíří pozitivní a relevantní informace, psychicky se podporují, šijí roušky, připravují a rozvážejí jídlo, vymýšlejí cesty, jak druhým ulevit nebo pomoct nebo se nabídli jako dobrovolníci a pomáhají těm, kteří to nejvíc potřebují. A kdo ví, co jsem ještě v tom výčtu opomněla. Je toho tolik!

Najděme si něco hezkého, co nás těší a zlepší nám náladu, nehledě na okolnosti

Tak ať už je to jakkoliv, hlavně, ať jsme zdraví a v psychické pohodě. Najděme si něco, co nás těší už teď. Povídejme si s těmi, které máme rádi, třeba jen tak, o tom, co jsme spolu zažili, jaké to bylo, když jsme byli malí, nebo kam bychom se chtěli podívat, až to všechno bude za námi. Snažme se sami sobě i jeden druhému trošku zvednout náladu.

Není ostuda chtít se cítit hezky, i když kolem nás běhají strašáci (ať už mají jakákoliv jména) a vykukují na nás strachy s panikou. Právě naopak. Ta psychická pohoda je totiž taky nakažlivá. A co je krásnějšího než šířit dobrou náladu a pohodu, když to jde. Ne násilně, jen nechat druhé, ať se inspirují. A taky se naoplátku inspirovat. Tak dýchejme zhluboka a těšme se z maličkostí, třeba z toho, jak hezky nám dneska svítí sluníčko, i když možná jen do okna, protože dneska nepůjdeme ven.

Bude dobře. A i když to nebude to hned zítra, protože to bude ještě chvilku trvat, život se nezastavil. Jen všechno funguje jinak, než jsme zvyklí. A když budeme laskaví, empatičtí a ohleduplní sami k sobě, pak nám to půjde lépe i s druhými. Přeju hezké a klidné dny každému z vás. Ať je hezky nám všem.

Autor textu: Kristýna Maková ve spolupráci s Petra Johansson (audio)

Copyeditorka, průvodkyně, lektorka a idemakerka
Herečka, režisérka, spisovatelka, lektorka