Copyeditorka, průvodkyně, lektorka a idemakerka
Herečka, režisérka, spisovatelka, lektorka

Co můžeme dělat, když se toho tolik děje jinak, než jak jsme zvyklí? (2. díl)

Zažíváme teď něco, čemu se za běžných okolností často snažíme vyhnout. Zůstali jsme sami se sebou. Měly nás tak možnost doběhnout myšlenky a pocity, před kterými se běžně pokoušíme schovat. A nutno přiznat, že se nám to mnohdy povede. Venku s rodinou nebo přáteli. V práci. Ve fitku. Na pivu. U kafe. Nebo kdekoliv jinde.

 Zažila jsem, jaké to je mít hodně velký prostor zabývat se sama sebou, tím, co jsem za běžných okolností moc nechtěla vnímat nebo si připouštět, nebo dokonce tím, co mi třeba dřív ani nedošlo. Nevyzývám tu k tomu, abychom se v sobě začali nesmyslně šťourat a rýpat. Myslím si ale, že bychom znovu měli mluvit sami se sebou. Text vychází z mých zkušeností, ale vemte si z něj to, co sami budete potřebovat v situaci, kterou právě prožíváte.

Je mi jasné, že pokud vás to, co se v posledních týdnech děje, dostalo do nepříjemných, nebo dokonce existenčních starostí, onemocněl vám někdo blízký, nemáte jistotu v práci nebo jste se dostali mezi ty, kteří jsou naopak v této době přetíženi, nemusejí vám některé věci dávat smysl, protože odporují tomu, co aktuálně prožíváte a řešíte. Ale i tak, pokud si najdete chvilku, buďte k sobě laskaví a aspoň na chvíli si odpočiňte nebo zkuste udělat pro sebe něco, třeba jen maličkost, která vám udělá radost nebo se vám díky ní uleví, byť jen krátkodobě, ale i to se počítá a je to moc důležité.

Desatero toho, co nám může pomoct, aby se nám alespoň trochu psychicky ulevilo

Pojmenujme si pro sebe, co se děje a co prožíváme. Svými slovy. Bez stresující terminologie, která na nás sama o sobě často doléhá.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak je důležité, jak věci a události pojmenováváme? Třeba to, co se kolem nás děje… Epidemie. Pandemie. Katastrofa. Krize. Koronavirus. Komu by bylo v téhle společnosti příjemně? Zkuste si to všechno pro sebe pojmenovat tak, aby vás to tolik nestresovalo. Možná to nezmění to, co se kolem děje, ale vám se může ulevit.

Uvědomme si, co se děje, ale i to, že to není napořád a časem se to zase změní.

Pravdou je, že asi nikdo z nás přesně neví, jak dlouho bude tahle situace trvat. Chvílemi se nám může zdát, že to už to takhle bude navždycky. Ale tak to není. Jednoho dne to bude za námi. A do té doby se náš každodenní život nezastaví, pokračuje dál. Jen za jiných okolností než doteď nebo než jsme byli zvyklí.

Dejme si prostor vnímat své emoce, nepotlačujme je. 

Všichni máme někdy pocit, že je toho na nás moc. Všechno a všichni nás štvou. Jsme pořád spolu na jednom místě a prakticky není úniku. Nevylévejme si svou frustraci na druhých, jen dejme sami sobě prostor uvědomit si, jak se cítíme, i to, co by nám pomohlo, aby se nám zase udělalo líp. Chce to nějakou změnu v denní rutině nebo si jen na chvíli sednout o samotě a zhluboka dýchat? Co právě vy v tuhle chvíli potřebujete a co pro sebe můžete udělat?

Řešme to, co jde. 

Všichni máme někdy pocit, že je toho na nás moc. Všechno a všichni nás štvou. Jsme pořád spolu na jednom místě a prakticky není úniku. Nevylévejme si svou frustraci na druhých, jen dejme sami sobě prostor uvědomit si, jak se cítíme, i to, co by nám pomohlo, aby se nám zase udělalo líp. Chce to nějakou změnu v denní rutině nebo si jen na chvíli sednout o samotě a zhluboka dýchat? Co právě vy v tuhle chvíli potřebujete a co pro sebe můžete udělat?

Komunikujme spolu upřímně a soucitně. 

Kdo z vás umí číst druhým myšlenky, co? Tak proč by měl někdo vědět, co si myslíme nebo chceme, když to sami neřekneme nahlas? Když něco potřebujeme, řekněme si o pomoc. Poprosit o pomoc není ostuda. A ostuda není ani postarat se nejdřív o sebe, když je to potřeba. Je to nutnost. Byť bychom u toho samozřejmě měli brát ohledy na druhé. Buďme k sobě laskaví, ohleduplní a mějme se sebou trpělivost. Mluvme spolu upřímně. Všichni prožíváme něco, co jsme ještě nezažili. Chce to prostě čas, porozumění, laskavost a soucit.

Odpočívejme, když na to máme prostor. 

Dlouhodobě nemusí platit, že když nemůžeš, tak přidej. Někdy pomůže naopak zvolnit a přetíženou mysl nechat odpočívat. Spát. Udělat si radost dobrým jídlem. Podívat se na oblíbený film. Přečíst si hezkou knížku. Vymyslet vtip. Popovídat si s někým, koho máme rádi. Namalovat obrázek, nebo dokonce obraz. Zazpívat si. Jít se projít do lesa. Dát si dlouhou sprchu nebo koupel. Cokoliv, co vám pomůže se uvolnit a odreagovat od všeho, co vás stresuje a tíží. Pokud tuhle možnost aspoň na chvíli máte, využijte ji. Udělejte to pro sebe. Ať načerpáte síly, které budete dál potřebovat.

Dívejme se do budoucna s nadějí. Plánujme, ať se máme na co těšit. 

Dívat se do budoucna a neřešit stále dokola, co bylo, je důležité za každých okolností. Natož v situaci, jako je tahle. A proto, máte-li něco, co byste rádi udělali nebo zažili, místo, které byste rádi navštívili, až tohle všechno bude za námi, zabývejte se i tím. Plánujte. Těšte se. Zjišťujte si informace o něčem, co vám udělá radost. Prohlížejte si fotky. Dívejte se na videa nebo filmy. Cestujte zatím prstem na mapě, než se dostane na ty opravdové cesty. Učte se, co vás těší a zajímá. Začněte s jazykem, na který doteď nebylo moc prostoru. Naplánujte si klidně kurz keramiky nebo že se naučíte malovat obrázky, jaké jste vždycky chtěli. I to vás může povzbudit a uklidnit rozčeřené vody psychiky a mysli.

Sbírejme informace, ale nenechme se zahltit. 

Konkrétní opatření a nařízení, která musíme dodržovat, se týkají každého z nás. Pak jsou ale věci, o kterých můžeme stále rozhodovat sami. A je jich spousta. Jenže média na nás, jako vždy, chrlí informace ze všech stran. Snažit se všechno sledovat nás tak maximálně zahltí. Zaměřme se hlavně na to, co je využitelné pro nás a naše blízké. Třiďme informace. Vybírejme si. Nechme si poradit a inspirujme se. Ale každý z nás by měl zvážit, co je pro něj v konkrétní situaci důležité, příjemné, podstatné nebo využitelné.

Dejme prostor každodenním rituálům, můžou pro nás být jistotou a záchytnými body. 

Konkrétní opatření a nařízení, která musíme dodržovat, se týkají každého z nás. Pak jsou ale věci, o kterých můžeme stále rozhodovat sami. A je jich spousta. Jenže média na nás, jako vždy, chrlí informace ze všech stran. Snažit se všechno sledovat nás tak maximálně zahltí. Zaměřme se hlavně na to, co je využitelné pro nás a naše blízké. Třiďme informace. Vybírejme si. Nechme si poradit a inspirujme se. Ale každý z nás by měl zvážit, co je pro něj v konkrétní situaci důležité, příjemné, podstatné nebo využitelné.

Zapojme tělo. Dělejme něco rukama. Pokud to jde, choďme ven do přírody a dýchejme čerstvý vzduch z plných plic. 

Ruční nebo řemeslnné práce, ale i domácí výroba čehokoliv taky pomůže zklidnit mysl, tedy když si vybereme něco, co máme rádi. Šití, pletení, háčkování, drhání, práce na zahrádce nebo péče o rostlinky, které zdobí místnosti našich domovů, to všechno teď můžeme dělat ostošest. Pokud můžete, choďte ven do přírody, dýchejte čerstvý vzduch, nechte se hřát od sluníčka a radujte se z každého lístečku, který vyroste, z každé kytičky, která rozkvete, ať už jste ji zasadili sami, nebo ne. Vždyť na světě je přece tak krásně!

Autor: Lektorka M.arter – Kristýna Maková