Vlastní hranice se nepřekračují
Michaela Staňková
Odhadovaná doba čtení 2 minuty
Míváte občas pocit, že ve své komunikaci s okolím narážíte? Necítíte se dobře, ale nevíte přesně proč? Snadno vás něco vytočí, a pak si to vyčítáte?
Neustále slyšíte kolem sebe, že máte nastavovat vlastní hranice se svým okolím, protože pak budete spokojenější, jenže ani pořádně nevíte, co vaše hranice jsou?
Děti vnímají své vlastní hranice přirozeně, jenže je neumí pořádně vykomunikovat a dospělí je často, lec neúmyslně a mnohdy v dobré víře, překračují. V dospělosti proto pak bývají nejasné, rozmělněné a znovu se pak tyto měkké dovednosti, kam komunikace patří, složitě učíte na kurzech zaměřených na osobní rozvoj.
Co jsou to komunikační hranice?
Hranice – komunikační hranice – si můžete představit jako váš osobní prostor, za který si zodpovídáte vy sama. V tomto prostoru pak najdete vaše emoce, pocity a chování. To je totiž to jediné, co dokážete ovlivnit vy sama.
Zvlášť pocity jsou pak dobrým indikátorem toho, kde se právě nacházíte. Pokud cítíte vinu, strach, hněv nebo nějakou úzkost, pravděpodobně vám někdo váš prostor narušuje nebo naopak jste někomu překročila jeho hranice vy. Všímáte-li si vlastních pocitů, učíte se je identifikovat a pojmenovávat. Tím si své hranice osaháváte.
Co vám říká vaše nevědomí skrz pocity?
Přebíráte-li odpovědnost za něčí pocity nebo chování, vstoupila jste do prostoru, ve kterém nemáte co dělat.
Máte často pocit viny? Pravděpodobně přebíráte odpovědnost za pocity někoho jiného. Pokud někoho obviňujete vy sama, předáváte naopak odpovědnost za vlastní pocity někomu jinému.
Neslýchala jste snad v dětství tyto věty?
- “Dej babičce pusu, jinak bude smutná.”
- “Jestli přineseš dvojku na vysvědčení, táta bude zklamaný.”
- “Jestli okamžitě nepřestaneš, začnu se zlobit.”
Naučila jste se je a podvědomě přijala za své. Takové věty vedou k manipulaci, neboť vy rozhodujete o tom, jak se druhý bude cítit. V dospělosti pak mohou tyto věty vypadat takto:
- “Sice už to potřebovala slyšet, ale stejně jsem to neměla říkat, teď jí to mrzí.”
- “Není mi dobře a potřebovala bych si už odpočinout, ale stejně pojedu za rodiči na návštěvu, aby nebyli smutní, že jsem jim to odřekla.”
Je v pořádku, pokud vás zajímá, jak se druhý cítí a udělat všechno proto, abyste ho/ji nezranila. Je ale rozdíl mezi přebíráním odpovědnosti za pocity někoho jiného a odpovědností za vlastní chování. Své chování můžete ovlivnit, regulovat a příště jednat lépe. Pocity někoho jiného měnit nemůžete. A přebírat osobní zodpovědnost za něco, co nedokážete sama ovlivnit, vyvolává jen pocity zmaru a bezmoci.
Kdy pociťujete hněv? Nejspíš ve chvíli kdy chcete, aby se daná osoba chovala jinak. V tu chvíli překračujete hranice jejího prostoru. Stejně jako u pocitů dokážete ovlivnit jen své vlastní chování, nikoho jiného. Svého partnera můžete pouze požádat, zda by své chování upravil, ale má samozřejmě možnost odmítnout. Jediné, co je ve vaší moci ovlivnit je vaše chování, reakce a postoj k dané situaci.
Strach cítíte nejčastěji v okamžiku, kdy překročíte hranici přítomného okamžiku. Řešíte budoucnost a trápí vás, že přesně nevíte, co a jak bude? Přestože do budoucnosti nevidíte, je ve vašich silách ji alespoň malinko ovlivnit, a to tím co právě teď děláte. Ve chvílí, kdy se myšlenkami vrátíte zpět do přítomnosti a soustředíte se na “tady a teď”, nemáte čeho se obávat.
Hlídejte si svůj “taneční” prostor
Znáte film Hříšný tanec? Jak v něm Johnny vysvětluje Frances, přezdívané Baby, co je jeho a její taneční prostor a že si do něj vzájemně nelezou? Tak to platí i v partnerských vztazích. Tam můžete mít někdy pocit, že hranice prostorů splývají, že je pouze jeden společný. S malými dětmi zas můžete vnímat, že se vaše prostory navzájem překrývají. Proto je důležité si neustále hlídat hranice: co je moje a co mi už nepřísluší. Stále platí, že já mám svůj prostor, ty máš svůj prostor a dohromady tvoříme třetí společný.
Zaujalo vás téma hranic? Znáte své vlastní hranice nebo stále tápete? Zajímáte se o rozvoj měkkých dovedností? Máte-li zájem se dozvědět, jak si pohlídat vlastní hranice a vyhnout se konfliktu, sledujte články na blogu. Tématům na osobní rozvoj se budeme ještě věnovat.
Sledujte webové stránky Marter i sociální sítě facebook, Instagram a LinkedIn. O veškerém dění v týmu M.arter vás informujeme průběžně v našem newsletteru. Budete tak v obraze, jaké programy a tipy pro vás připravujeme.
Kdo je Michaela Staňková
Míša má několikaleté zkušenosti s vedením lidí v nadnárodní firmě, řízením projektů. Po vysokém pracovním nasazení, se nyní na rodičovské učí zpomalit a vnímat svět kolem sebe dětskýma
očima. Ve volném čase se společně s rodinou věnuje pohybu a cestování. Miluje hory, dobrou kávu, ráda si poslechne zajímavý podcast, přečte dobrou knihu a nevynechá příležitost posedět si s manželem či přáteli u dobrého vína.
V M.arter vede tým ambasadorů, protože věří v to, že rodičovská není brzda. Přeje si, aby se o této platformě dozvědělo co nejvíce aktivních rodičů.
KONTAKTY:
- EMAIL: michaela.krupickova@v3net.cz
- LINKEDIN: Michaela Staňková
Na článku spolupracovala redaktorka blogu Gabriela Kašparová.