Jak hrát na nenaladitelné piano

V posledních dnech se často vracím ke knížce od Tima Harforda, která se věnuje kráse nepořádku. A nejen proto, že máme kvůli zavřeným školám, nařízené práci z domova a celostátní karanténě doma víc než nepořádek, spíš tak kůlničku na dříví, jak by řekla moje kolegyně. Se třemi syny (2, 7, 8) to asi ani jinak nejde. Nepořádek vidím opakovaně v dětském pokoji a rozlézá se (jako ten zatracený virus!) exponenciálně do celého bytu.

Myslím na tu knížku, která se jmenuje Messy víc a víc a říkám si, že určitě má pravdu a z chaosu lze vykřesat originální krásu. Totiž pokaždé, když se snažím pracovat ve složitých podmínkách.

Utkvěl mi v paměti jeden příběh z této knížky,

V roce 1975 se slavný americký jazzový klavírista Keith Jarrett vydal do Kolína, aby ve zdejší opeře natočil své nové album. V Německu ale na něj čekalo nemilé překvapení: místo nádherného křídla značky Imperial Bösendorfer mu organizátoři omylem pořídili mnohem menší, rozladěné piano, které objevili v zákulisí a které se v opeře používalo pouze pro zkoušení. Byla to také značka Bösendorfer, a to je zmátlo.

Co se pak dělo dál? Keith Jarrett to nejdřív chtěl vzdát. A pak se rozhodl, údajně jen kvůli mladé organizátorce koncertu, kterou nechtěl zklamat, že bude zkrátka improvizovat. Že využije všechny své umělecké schopnosti k tomu, aby z nenaladitelného piana vydoloval tu nejkrásnější skladbu, jaké bude schopen.

Výsledkem je jedno z nejprodávanějších jazzových alb historie. Neopakovatelné a naprosto originální.

Naše domácí karanténa se trochu podobá tomu nenaladitelnému pianu. Nemůžeme s manželem čekat, že se ve všem shodneme, že budeme mít pro práci a pro výchovu dětí ideální podmínky. Nemůžeme neočekávat nepořádek.

Ale můžeme udělat vše pro to, abychom našli drobné, kreativní způsoby, jak v tomto systému pracovat.

Všechny této řádky píšu ve „spíži“, prostoru o velikosti jednoduché matrace, kde nám manžel vytvořil improvizovanou pracovnu. Mám zde miniaturní stol, laptop, ohřívač nohou a pohled na desítky krabic nad hlavou.

A těším se, co z mé spížové pracovny vzejde. Zatím co za okny zuří krásné jaro a zatím neutišitelný virus. Přeji všem pevné zdraví a schopnost vykřesat krásu z každého okamžiku.