Někdy si musíme hrábnout na dno, abychom se odrazili vzhůru až ke hvězdám. Přečtěte si inspirativní příběh maminky Lenky.
Lenka Jeníková
Odhadovaná doba čtení 3 minuty
Jako matka myslíte na milion věcí najednou. Emoce se ve vás perou a vy nevíte, jak z toho ven. Skloubit péči o děti, domácnost i práci se zdá jako nadlidský úkol. Pro vás je důležité být dobrou mámou. Jen už chcete být víc než “jen” mámou. Pomyšlení na odpočinek, čas pro sebe nebo partnera v hlavě rovnou odsouváte do zadního šuplíku. Tušíte, že takhle to dál nejde. Potřebujete se zkrátka realizovat i jinak. Potřebujete změnu.
Neodkládejte seberealizaci kvůli mateřství
Věřte, nejste v tom sama. Zvláště ženy – matky prožívají svůj každodenní vnitřní boj, jak zkombinovat mateřství s prací a jak oslabit své sabotéry v hlavě.
Vnitřní boj vás nemusí ničit, nechte se jím inspirovat k růstu
Boj je konflikt. Konflikty se učíme zvládat různými způsoby. Pro lidi se stresující profesí na toto téma existují specializované kurzy. Co dělat, když zápasíte sama se sebou? Nebudu vás zahrnovat poučkami. Podělím se s vámi o vlastní zkušenost.
V těhotenství jsem četla knihy o výchově, přebalování, příkrmech, uspávání, prostě o všem, co k péči o miminko patří. Pár týdnů po narození první dcery jsem žila v představě, že díky tomu dělám “všechno správně.” Bylo to samozřejmě úplně jinak. Znáte to taky?
Být mámou neznamená muset všechno unést
Většinu pozornosti jsem soustředila na dítě a výchovu, ač jsem si to neuvědomovala. Vytěsnila jsem sebe a své potřeby. Konflikty se začaly objevovat čím dál častěji – s dcerkou, příbuznými, ale hlavně uvnitř mé hlavy. Nejdřív jsem se konfliktům snažila vyhnout. Dostala jsem se do začarovaného kruhu. Došlo to tak daleko, že jsem někdy neměla energii se ani umýt nebo najíst.
Prvním AHA momentem pro mne bylo zjištění, že konflikty k životu patří. Pokud mince má dvě strany, pak konflikt může nejen ničit, ale i pomoci k osobnímu růstu. Stálo mě ještě spoustu času a práce tahle slova opravdu pochopit.
Přijetí je příležitost odrazit se ode dna
Přemítala jsem, jak věnovat prostor sama sobě a přitom ho neubrat dítěti, domácím povinnostem, či partnerovi. Své potřeby jsem stále stavěla na poslední místo. Vyčerpávalo mě to. Ulevilo se mi až v momentě, kdy jsem si přiznala, že to je problém. Bez přijetí bych řešení najít nemohla. Jak taky hledat řešení něčeho, co neexistuje?
Přijetí nepřichází snadno a nepřichází samo od sebe. Vyžaduje odvahu, uvědomění a hledání. Denně se učím, jak sama sebe vnímat a pojmenovávat své potřeby. Došlo mi, že dělat “všechno správně” není cesta. To mě posunulo dál.
Emoce – pomocník nebo nepřítel?
Nebyla to situace sama o sobě, která ve mně konflikt vyvolávala. Byly to emoce, které mi bránily myslet jasně. Neměla jsem je pod kontrolou.
Jako dítě jsem vyrůstala v prostředí, kde nebylo zvykem emoce projevovat nebo o nich mluvit. Dodnes si pamatuju, že jako tříletá rozčíleně dupu po schodech. Dospělými jsem byla označena za “vzteklinu”, což mi bratr později rád připomínal. Už nevím, o co tehdy šlo, ale vztek ve mě zůstal. Odnesla jsem si z toho, že projevit hněv, mi nic dobrého nepřinese. Podobnými zkušenostmi jsem s léty upěchovávala své emoce stále hlouběji.
Pak přišly děti a mé nezpracované emoce z dětství, začaly vyplouvat na povrch. Neovladatelně. Ignorovat je už nešlo. Pokoušet se s nimi pracovat byl zprvu nezvyk. Jak se mi to začalo dařit? Začala jsem pozorovat své tělo. Sledovala jsem, jak se cítím, co mě bolí i co mi dělá dobře.
Zapisovala jsem si své postřehy. Jen jsem je pozorovala, nehodnotila. Ptala jsem se sama sebe, proč to tak je. Otevírala jsem si cestu do svého nitra.
Proč se cítíte právě takhle?
…protože děti vás nenechají vyspat, protože neposlouchají, protože partner není doma, protože úklid, praní a vaření nikdo jiný neudělá. Ponořená v takových pocitech jsem propadala panice. Snažila jsem se mít vše pod kontrolou. To byla cesta do pekla. Neutřený prach a kuchyň plná nádobí neuteče. Příležitost k odpočinku, seberealizaci či času s blízkými by mohla. K nalezení řešení mi pomohl jeden trik: změna úhlu pohledu. Podívat se na situaci ze své perspektivy: protože jsem unavená, protože nestíhám děti, domácnost i práci najednou, protože chci být perfektní.
Ze začátku mi to šlo ztěžka. Objevovala jsem svoje komunikační hranice. Učila jsem se nepřebírat odpovědnost za pocity druhých, ani je neobviňovat, ale zůstat u sebe.
Jak najít sebe sama?
Nebuďte na to sama. Udělala jste všechno, co vás napadlo, a cítíte se stejně? Řekněte si o pomoc! Svěřte se někomu, komu věříte. A dejte tomu čas.
Byla jsem na tom stejně. Požádáním o pomoc se mi neskutečně ulevilo. Zázračnou radu jsem nedostala. Chtělo to čas, trpělivost a vytrvalost. S podporou zvenčí se začaly střípky pomalu skládat do sebe. Jakmile se mi začalo dařit pojmenovat své emoce a po čase i potřeby, zjistila jsem, že chci pracovat. Nešlo ani tak o finance jako o seberealizaci.
Díky tomu jsem objevila, že mě baví psát, ilustrovat, dělat grafiku. Být tvůrčí mě dělá šťastnou. Čas věnovaný sobě “nekradu” svým milovaným. Pochopila jsem, že i oni potřebují stejný prostor ode mě. Vzájemně si ho dopřát nám dává příležitost strávit společný čas mnohem hodnotněji.
Nevíte, kam se obrátit o pomoc?
Je dobré začít u někoho, komu důvěřujete. Jednoduše se svěřte. Pokud ale chcete čerstvou inspiraci mimo vaši rodinu a přátele, směle se vydejte prozkoumat web M.arter nebo jejich komunitu M.arter, kde je spousta skvělých žen, maminek i několik tatínků, kteří vědí, co znamená prožívat vnitřní konflikt.
Pro mě byla podporou Markéta Mrkvová, lektorka kurzu copywritingu. Otevřeně a s lehkostí s námi mluvila nejen o odborných stránkách copywritingu, ale i o tom, jak sebevědomě mluvit se zákazníkem nebo jak si naplánovat čas na práci, když máte doma malé parťáky.
Velkou pomocí mi byla i zakladatelka a CEO M.arter, Andrea Bohačíková. Hned v úvodní individuální konzultaci Podnikatelského programu mi Andrea řekla to, co jsem potřebovala slyšet už dávno. Najednou tu byl někdo, kdo mi rozumí a chápe mne.
“Budeš pořád skvělá máma a úžasná žena. Už jen proto, že jsi, jaká jsi.”
Tato slova si opakuji, když mi není hej. Tato slova si napište na lednici, na zrcadlo a říkejte si je denně nahlas. Zdá se to přitom tak jednoduché, že? Je to však klíč k nalezení vlastní hodnoty.
Kdo je Lenka Jeníková
Lenka je maminka dvou dětí, která se rozhodla vzít věci do svých rukou a začít podnikat. Po několikaleté zkušenosti s hektickou prací manažera se vydala kreativní cestou, která jí, podle vlastních slov, nejen více vyhovuje, ale taky posouvá kupředu. Absolvovala kurz copywritingu a grafiky a začíná jako juniorní copywriter.
Napsala a ilustrovala dětskou knihu, inspirovanou svou rodinou a láskou k přírodě, Tajemství Zvonkového lesa.Volný čas tráví nejraději péčí o květinovou džungli, ať už u sebe doma či na zahradě, nebo se věnuje tanci, józe nebo arteterapii.
Kontakt:
- jenikova.len@gmail.com
- FB – Lenka Jeníková
- LinkedIN – Lenka Jeníková
Na článku spolupracovala redaktorka blogu Gabriela Kašparová.