Jak se správně namotivovat a vydržet

Nové začátky – nové já

Michaela Staňková
Odhadovaná doba čtení 2 minuty

Nový rok, nové začátky, nové já – lepší, úspěšnější, krásnější, trpělivější. Říkáte si: budu lepším rodičem, partnerem, budu milejší na své okolí, budu cvičit, zdravěji jíst, začnu se konečně věnovat svým koníčkům… A tohle všechno chcete urvat hned 1. ledna 🙂

Víte, jak se říká těm, kteří si dávají tato předsevzetí, u kterých moc dlouho nevydrží, a to i přes to, že jsou pro jejich vlastní dobro? Ledňáčci. Nechcete-li být pomíjivým Ledňáčkem, pojďte zjistit, jak se správně namotivovat a opravdu vydržet.

Bez vnitřní a vnější motivace to nejde

Pokud se člověk pro něco nadchne, cítí v sobě vnitřní energii, která ho popohání, dosáhne svého cíle rychle a bez větší námahy. Prostě mu vše jde samo od sebe. Žene ho jeho vlastní vnitřní motivace. 

Naše cíle ale mnohdy vychází z motivace vnější, jako je materiální ohodnocení za odvedenou práci, různé odměny, očekávání společnosti a našeho okolí, příkazy, ale i obavy z trestu.. Mezi vnější motivátory řadíme např. plat, pochvalu, kompliment, vyhnutí se problémům… 

Pokud si pod tlakem vnějších okolností dáte za cíl něco, co sice možná považujete pro sebe za vhodné, ale daná potřeba nevychází z vašeho vnitřního přesvědčení, že byste cíle měla dosáhnout, stanete se nejspíše oním Ledňáčkem. 

Kde svou vnitřní motivaci hledat?

Vnitřní motivace je úzce spjatá s našimi hodnotami. Znáte ty své? Pokud si nejste jistá, zkuste je zjistit následujícími otázkami:

• Zamyslete se nad svými životními zkušenostmi a vybavte si momenty, které pro vás byly důležité? A proč?
• Za co jste ochotna bojovat?
• V co věříte natolik, že se kvůli tomu klidně i pohádate se svým okolím?
• Na základě čeho se rozhodujete?
• Co jsou vaše priority?
• Co vás opravdu baví? Při čem zažíváte “flow” (stav, kdy nevnímáte čas a věci vám jdou samy od ruky)?
• V čem jste dobrá? Co vám jde snadno?
• Co jste si přála jako dítě? Co vás bavilo? Co vám šlo? Děti se obvykle věnují tomu, co je baví a naplňuje tak nějak přirozeně. Vzpomenete si na nějaké své přání, které jste si jako dítě nemohla splnit, a nyní jako dospělá byste už mohla?
• Kdo jsou vaše životní vzory? Vaši mentoři? Od koho se učíte? Jaké hodnoty tito lidé pro vás představují?

Zkuste si na základě odpovědí sepsat seznam svých hodnot. Pokud si stanovíte cíle vycházející právě z nich, bude mnohem snazší u nich vytrvat a skutečně je naplnit. 

Změnilo se vaše vnímání z “musím” na “chci”?

 “Musím zhubnout, protože se chci vejít do šatů a líbit se partnerovi.” – “Chci zhubnout, protože je pro mě důležité cítit se dobře. Navíc chci jít dětem příkladem, jak se správně starat o své zdraví.”  

 “Musím chodit do práce, abych vydělala peníze.” – “Potřebuji chodit do práce, abych měla dost peněz na tu dovolenou, kterou si moc přeji.”

Znát své “proč” nestačí

Obecné cíle se naplňují špatně. Dlouhodobé cíle vás mohou odradit. Strategické je stanovit si dílčí cíle a za jejich dosažení se odměnit. Důležité je neztrácet vnitřní motivaci. 

Dílčí cíle si stanovte jako reálné, kdy víte, že je skutečně zvládnete naplnit, měřitelné a s termínem, do kdy chcete cíle dosáhnout.  Lepší je postupovat pomalu a jistě dopředu než se snažit o světový rekord.

Pohrajte si s vaším přáním “musím zhubnout” následovně: “Do konce roku chci shodit 10 kg. Vím, že se tak budu cítit lépe ve svém těle. Budu mít víc energie. Přestanou mě bolet kolena. A třeba se zase vejdu do svých oblíbených šatů. Mým cílem je zhubnout maximálně 0,5 kg za týden. Začnu tím, že přestanu dojídat po dětech. Vždy první pondělí v měsíci se ráno zvážím a budu si zapisovat svůj pokrok.”

Při dosažení jakéhokoliv cíle, nejen při hubnutí, je dobré mít parťáka, přátele se stejným záměrem či podpůrnou skupinu. Svého cíle dosáhnete snáz. 

Pokud nikoho nemáte, klidně se za každý dílčí úspěch odměňte sama – dobrá káva v kavárně, masáž, nový triko na cvičení… To je ta vnější motivace, která vám pomáhá udržet nastavený kurz.

Není na škodu nastavit si společné cíle i se svým partnerem. Pod nánosem každodenních činností může být fajn se utvrdit v tom, že stále máte společná přání a zájmy. U nás doma je tím cílem mimo jiné konečně dokončit montáž vestavěné skříně a zajít si společně po třech letech do kina. 

Ha, já vlastně nic nemusím! Já CHCI 

Malý tip na změnu, jak se necítit pod neustálým tlakem. Zkuste ze svého slovníku vyřadit slovíčko “musím”. Jakmile se vám dere na jazyk, nahraďte ho slovem “chci” nebo “potřebuji”. I tato drobná změna v úsudku je důležitá změna mentálního nastavení. Pokud něco dělat “chcete”, děláte to s radostí; pokud “musíte”, tak to bývá pod nátlakem a s odporem. 

Pozorujte, jak se cítíte, když říkáte:

• “musím nakoupit” – otrava, co? 
• “chci jet na nákup a nakoupím něco dobrého k večeři”  – lepší, že? Taky už se na ten nákup těšíte a cítíte tu chuť vyzkoušet nový recept? 
• “musím zase vyprat tu horu prádla” X “chci to prádlo vyprat, mám tam to svoje oblíbené triko”. 

Tak co? Přeformulovala jste nějaké své předsevzetí nebo jste ho rovnou zavrhla? Našla jste si něco nového, co byste si tento rok ráda dopřála? Nebo novoroční předsevzetí vůbec neřešíte?

Podělte se o něj s námi! Sdílejte své zkušenosti s lidmi na stejné vlně jako jste vy pod hashtagem #rodicovskanenibrzda. Těšíme se na ně.

Sledujte webové stránky Marter i sociální sítě facebook, Instagram a LinkedIn. O veškerém dění v týmu M.arter vás informujeme průběžně v našem newsletteru. Budete tak v obraze, jaké programy a tipy pro vás připravujeme.

Míša má několikaleté zkušenosti s vedením lidí v nadnárodní firmě, řízením projektů. Po vysokém pracovním nasazení, se nyní na rodičovské učí zpomalit a vnímat svět kolem sebe dětskýma
očima. Ve volném čase se společně s rodinou věnuje pohybu a cestování. Miluje hory, dobrou kávu, ráda si poslechne zajímavý podcast, přečte dobrou knihu a nevynechá příležitost posedět si s manželem či přáteli u dobrého vína.

V M.arter vede tým ambasadorů, protože věří v to, že rodičovská není brzda. Přeje si, aby se o této platformě dozvědělo co nejvíce aktivních rodičů.

KONTAKTY:

• EMAIL: michaela.krupickova@v3net.cz
• LINKEDIN: Michaela Staňková

Na článku spolupracovala redaktorka blogu Gabriela Kašparová.