Ida Peťková

Jak objevit své poslání a být v životě spokojenější a v práci efektivnější?

Výzkum společnosti EMO loni ukázal, že více než 37% českých zaměstnanců uvažuje o změně zaměstnání, protože v práci nejsou spokojení. Zároveň pouhých 17% zaměstnanců tehdy uvádělo plnou pracovní spokojenost. Jak to tedy s tou naší pracovní spokojeností je a jak k ní dojít?

Faktorů, které ovlivňují naši pracovní spokojenost, je mnoho. Patří mezi ně např. firemní kultura a firemní hodnoty; schopnost firmy nabídnout konkurenceschopné zázemí i finanční ohodnocení; vztahy s šéfem i kolegy a mnoho dalších.

Které hlavní faktory ovlivňující naši pracovní spokojenost máme však pod kontrolou my sami? Jak si najít práci, v které budeme spokojeni a zároveň s námi bude spokojený i náš zaměstnavatel? Případně, pokud se vidíme v roli podnikatele, jak najít směr podnikání, který nám přinese pocit uspokojení a naplnění?

Hledání životního poslání a japonský koncept „ikigai“

Odpovědí na výše uvedené otázky nám může být japonský koncept IKIGAI (z japonského „iki“ = život a „kai“ = být smysluplný). Héctor García a Francesc Miralles, autoři knihy „IKIGAI: Šťastný a dlouhý život“, která vyšla v roce 2017 i v českém překladu, dávají „ikigai“ do souvislosti s dílem psychologa Viktora Frankla – zakladatele logoterapie – psychoterapeutického směru pracujícího s hledáním životního smyslu.

Ačkoli japonská filozofie „ikigai“ je mnohem komplexnější, v západní verzi je často asociována se zjednodušujícím Vennovým diagramem (viz obrázek č. 1). Ten znázorňuje „ikigai“, tedy pocit „smysluplného bytí“ zjednodušeně jako propojení těchto čtyř oblastí:

  1. Co milujeme,
  2. V čem jsme dobří,
  3. Co potřebuje svět,
  4. Za co můžeme dostat zaplaceno.

Obrázek č. 1 – Vennův diagram znázorňující „ikigai“ jako propojení 4 klíčových oblastí (Zdroj: Toronto star graphic, dreamstime – staženo z internetu)

 Z pohledu tohoto modelu, dosáhneme pocitu pracovní spokojenosti, pokud se budeme věnovat činnostem, které přináší hodnotu druhým, dostáváme nebo můžeme za ně dostat zaplaceno, baví nás a uplatňujeme při nich svůj talent.

Prvním krokem k hledání našeho poslání by měla být sebereflexe.

Setkala jsem se s lidmi, kteří jsou nespokojeni ve své práci, ale přesto se neumějí zastavit a jedou na plný plyn tak dlouho až jejich tělo zkolabuje nebo v lepším případě jim dá jasný signál, že takto to dál nepůjde.

I bez této zkušenosti je však dobré se čas od času umět zastavit, zpomalit a zamyslet se nad tím:

  • kam směřujeme,
  • jak jsme spokojeni s prací, kterou děláme, a s výsledky, které svou prací tvoříme,
  • jak moc uplatňujeme dary, které jsme dostali do vínku, naše silné stránky a talent,
  • jak moc nás pracovní činnosti, kterými trávíme nejvíce pracovního času, vlastně baví a naplňují, 
  • atd.

Mnohdy samotná sebereflexe nestačí. Aneb kouzlo zpětné vazby.

Někdy je však těžké najít odpověď na otázku, v čem jsme dobří, pouhou sebereflexí. Bývá to někdy těžké pro studenty či absolventy těsně po škole, pro maminky po rodičovské dovolené, ale také pro manažery nebo kohokoli, kdo třeba zjistí, že doteď žil spíše dle přání druhých než svá vlastní.

Cestou k nalezení vlastního talentu může být kromě sebereflexe také zpětná vazba od lidí, kteří nás dobře znají, ať už jde o spolupracovníky, přátele, nebo rodinné příslušníky. Můžeme se také zeptat těch, kteří si k nám chodí pro radu. Každý z nás totiž určitě nějaký talent, který může druhým pomoci, máme.

Jak tedy nabídnout náš talent světu?

Možná už víme, co nás baví a v čem jsme dobří. Jak se ale ujistit, že o náš talent někdo stojí? Jak získat odpovědi na další dvě otázky z Vennova diagramu: „Co z toho, co umím svět potřebuje?“ a „Za co z toho, co umím, mohu dostat zaplaceno?“

Jednou z cest může být průzkum trhu – zjistit, kdo jsou naši potenciální klienti, jaké mají potřeby apod. Můžeme se také sami sebe zeptat, kdo v našem okolí má podobný talent jako my, umí ho skvěle uplatnit v práci a zároveň z něj vyzařuje energie svědčící o tom, že žije v souladu se svým životním posláním.

Třeba někdo v našem okolí už podobnou cestu, jakou se chceme vydat, prošlapal, a byl by ochotný se s námi podělit o své know-how. Možná pracujeme pro firmu, kde náš kolega zastává pozici, která nás láká, a rád si s námi o své práci popovídá, nebo nám dokonce umožní, ho při dané práci den nebo týden pozorovat.

Toto všechno nám může pomoci nejen ujistit se, že jsme na správné cestě při hledání svého poslání, ale také vydefinovat si první kroky vedoucí k tomu, abychom své schopnosti nabídli ku prospěchu druhých.

Jaká je souvislost „ikigai“ a „flow“?

Ale zpátky k tomu, proč má smysl se nad naším posláním zamýšlet.

Pokud děláme něco, co nás baví, a zároveň při dané činnosti uplatňujeme svůj přirozený talent a rozvíjíme ho, přináší nám to pocit uspokojení, ať již jde o náš koníček nebo práci. Snadno se stane, že pak zažíváme pocit, který maďarský psycholog Mihaly Czikszentmihalyi nazval stavem „flow“ neboli plynutí.

V jednom z výzkumů Czikszentmihalyiho dostali lidé pager, který jim desetkrát za den zapípal a oni měli zaznamenat, kde právě jsou, co právě dělají, jak se u toho cítí, a na co myslí. Následně výzkumníci měřili míru toho, nakolik je daná situace pro dotyčné výzvou, a jak moc se cítí být vybaveni schopnostmi v ní uplatnitelnými. Závěrem studie bylo, že stavu „flow“ dosahují lidé nejčastěji ve chvíli, kdy zažívají neobvyklé výzvy, ale zároveň v nich efektivně uplatňují a rozvíjejí své schopnosti.

Obrázek 2: Osmikanálový model „flow“ (Massimini and Carli, 1988)

Czikszentmihalyi popisuje na základě svého výzkumu stav „flow“ jako stav, kdy:

  • Jsme schopni se plně koncentrovat na to, co děláme, téměř nic nás nedokáže vyrušit.
  • Prožíváme téměř extatický pocit, jako bychom byli mimo běžnou každodenní realitu.
  • Máme pocit, že víme přesně, co a jak dělat, a jak se nám to daří.
  • Máme pocit, že naše schopnosti a síly na daný úkol stačí, i když je posouváme mírně za hranici naší komfortní zóny.
  • Čas plyne a není pro nás důležitý, nevnímáme, jak ubíhá.
  • Jsme vnitřně motivovaní a činnost způsobující „flow“ je nám odměnou sama o sobě, protože nám přináší pocit uspokojení. A proto nepotřebujeme žádnou vnější pobídku, abychom danou činnost dělali. 

Pokud jsme našli práci, v níž naplňujeme své poslání, pak pravděpodobně velkou část pracovní doby jsme ve „flow“, plně ponořeni do toho, co nás baví. Znamená to také, že jsme efektivnější, protože má daná činnost naši plnou soustředěnost. Zároveň se neustále zlepšujeme a stáváme se experty v dané oblasti, protože rozvíjíme své silné stránky, svůj talent.

 

Mateřství, ikigai a flow

Příští týden, ve čtvrtek 27. února povedu  workshop na téma hledání životního poslání v organizaci M.arter, která podporuje seberozvoj rodičů na rodičovské dovolené. Věřím, že právě skupina rodičů na rodičovské dovolené zažívá jistě široké spektrum pocitů znázorněných v obrázku č. 2 výše. Pro náš pocit spokojenosti je však důležité, abychom se i během rodičovské dovolené věnovali činnostem, které nám přinášejí pocit „flow“. Ve chvíli, kdy se pak rozhodneme začít podnikat nebo se vrátit do zaměstnání, je vhodné začít vědomě hledat oblasti, v nichž dokážeme pocit „flow“ zažívat také na pracovním poli. 

O autorce:

Ida Peťková pomáhá druhým jako profesní a životní kouč, designér a lektor workshopů, mentor a konzultant v oblasti leadershipu, HR a L&D. Při své práci čerpá ze studia psychologie, psychoterapeutického i koučovacího výcviku a z dlouholetých zkušeností v globálním prostředí nadnárodních firem. Více než deset let působila ve vedoucích HR a L&D pozicích včetně vedení globálního oddělení vzdělávání a rozvoje (L&D) v americké firmě SolarWinds. Více na www.grow2lead.me.