Michal Janál

Pekař peče housky!

Těmito slovy začíná dětská říkanka. „Počkej, ještě chvíli!, Mám práci, to nevidíš?“, odvětím svému tříletému synovi. „Tati, ty ale nemáš práci. Jsi doma a jsi na počítači, Ty trdlo.“, s úsměvem nevěřícně odpoví. Šestiletá dcerka ho vezme za ruku a dá mu jasně najevo: „Táta pracuje z domova. Je ten koronavirus, chápeš?!“ „Ale nee, vždyť kouká na video“: směje se tak, že už mu málem zůstala klika v ruce. „To je video hovor! Běž, za chvilku přijdu, musím tady ještě něco říct!“, a ukazuji mu, že budeme péct. No, kdyby housky, nám stačí rohlíky. Je to snazší. Housky příště.

Takto končí poslední minuty práce z domova nejen u nás, ale klidně u kohokoli z Vás. Není to odpočinek. Ráno vstanete normálně jako vždy, i když Vás nečeká cesta, tak musíte vypadat, že jste v práci, a ne na mejdanu, máte k sobě totiž úctu a smradlavý a v pyžamu se objevit nemůžete na video hovoru. Chápu, některé ženy pak svůj zevnějšek můžou dávat za vinu horší kvalitě přenosu, ale to je jejich věc a plně je chápu. U nohy ať už jejich nebo židle se tu a tam objeví někdo, kdo se běžně v práci nevyskytuje. Dítě.

Děti máme všichni z nějakého důvodu. Nebudu to rozebírat, ale v jejich očích je těžké pochopit, že jste s nimi a přitom musíte dále odvádět i práci pro zaměstnavatele. Práci z domova někteří znají delší dobu, ale je spojena s tím, že dítě je ve školce nebo ve škole a plně se můžou v klidu domova oddávat činnostem, které na pracovišti, kde je sociální kontakt, nejsou zcela možné. Jak můžete dělat tvořivou činnost, když od vedlejšího stolu na Vás kolegyně volá, „..a víš co jsem mu na to řekla?…“.

Práce z domova dnes je jiná. Obavy, které někteří z Vás mají a jiní naopak nemají, Vás od práce rozptylují stejně tak jako kolegové v práci. Síla sociálních sítí je tak veliká, že slova rouška, koronavirus počet nakažených, počet mrtvých, Čína, Itálie, Španělsko, Babiš, Vojtěch, Prymula už vyřadila z provozu slova jako radost, zábava, hra, štěstí, pivo, párty apod.

Pečeme po práci. Je to zábava pro děti, relax pro mne. Vaříme večer, aby druhý den byl oběd na stole. Máme baterky, o kterých si TESLA může nechat zdát. Jak se dobíjí, je jen na každém z nás. Může to být vírou, nadějí, či jen prostým zákonem přežití. Všichni chceme, aby to bylo již za námi, a věřím, že jsme toho schopni. Statistiku už nesleduji. Počkám si, až mě to bude zajímat. Hlavu čistou a práci z domova zdar.

 

Autor: Lektor M.arter – Michal Janál