Pohled na pracující mámu dětskýma očima. Jak mě vlastně děti vnímají? Jsem doma a říkám: „Tiše, teď pracuji.“
Kateřina Kubátová
Odhadovaná doba čtení do 3 minut
Jste stejně jako já pracující maminkou na rodičovské dovolené? Nedají vám u práce vaše ratolesti pokoj? To jsme na tom stejně ☺ Podělím se s vámi, jak to při mé práci copywriterky probíhalo a probíhá u nás doma. Jak mě u práce vnímali a vnímají moji synové a čím mě dovedli k zásadnímu AHA momentu. Možná se v tomto textu poznáte, nebo si některé souvislosti ve vztahu k dětem lépe uvědomíte. Pojďme se na to podívat.
Řekla bych o sobě, že jsem mladá duchem i po letech kancelářské práce. Optimismus mě neopouští ani na právě probíhající rodičovské dovolené se dvěma malými syny. Moje záliba v analytické četbě spolu s potřebou něco kreativně tvořit, ve mně probudily touhu psát.
Jsem doma s dětmi – budu psát.
S velkým zápalem jsem psaní započala z pohodlí domova hned po absolvování kurzu copywritingu. Usedla jsem k počítači a požádala děti, ať se trochu ztiší, protože TEĎ budu chvíli pracovat. Okamžitě, více než obvykle, štěbetaly a žadonily, že si chtějí zahrát pexeso, postavit vlaky, malovat. Upozorňovaly na rozlitý čaj, rozházenou cibuli pod stolem. Nevěděly, jak si mě na chvíli ukrást od psaní jen pro sebe. Zejména starší syn nechápal, proč jsem naštvaná, když se mě na něco ptá, a proč se na něj nedívám, když spolu mluvíme. Na moje datlování do klávesnice a neustálý pohled do notebooku doposud nebyl zvyklý.

Podotýkám, že jsem zpočátku na textech pracovala večer, když děti usnuly. Nicméně toto se mi neosvědčilo, protože se s přibývající denní únavou vyčerpávala moje čerstvost myšlení, nápady i fantazie. Zůstalo tedy u denního psaní.
Ano, přiznávám, své děti jsem okřikovala.
Většinou jsem děti nervózně okřikovala. Ať vydrží, že musím něco nejdříve dopsat, uvařit, uklidit a pak, že si spolu zahrajeme to pexeso. To mělo za následek, že brebentily a požadovaly po mně ještě více her, jídla a hraček. V napětí jsem je nabádala k samostatnému stavění vlakové dráhy, byla ve stresu nejen z toho, že nestihnu zadanou práci. Navíc jsem si neustále vyčítala, že se jim v tom konkrétním okamžiku nevěnuji. Děti zlobily, vztekaly se a byly smutné, že si s nimi v danou chvíli neprohlédnu knížku nebo nenakreslím slona.
Začaly mne vnímat jako někoho, jehož čas se musí zasloužit., jako někoho pro koho je důležitější stránka v počítači než nadšení z toho, jak funguje nová motorka od strejdy Martina. A čím dál častěji se dožadovaly pohádek v televizi. Nasávaly můj stres a shon a ventilovaly ho ze sebe ještě větším zlobením a neposloucháním.

Můj vnitřní klid je základ.
Dost! Uvědomila jsem si svoji největší prioritu – vnitřní klid. Klid, který začíná ve mě, rozprostírá se měkce všude kolem a končí u mých dětí.
Naučila jsem se na sebe při psaní netlačit a vědomě pracovat s pozorností k nim. V konfliktních situacích si uvědomovat bod největšího napětí a do něj už nevcházet. Když se stane, že ho ještě překročím, pak vím, že jsou to jen výbušné emoce. Nemusím jim přikládat význam a vyčítat si je. Pokud mě děti při psaní přeruší, poznamenám si heslovitě nápad nebo myšlenku a věnuji se jim.
A ony na to přirozeně reagují. Jsou sice pořád stejně divoké, ale jejich oči už nevyzařují zklamání z mé reakce. Je v nich nadšení ze sdílení zážitků, které jim kvůli práci podrážděně neodpírám. Nejsou naštvané, protože neposouvám společné zpívání a hraní pexesa na neurčito. Mají upřímnou radost, že se nejprve obracím ke stavění autodráhy a ne ke svítícímu textu v počítači.
Oba synové mne neustále sledují a nasávají moje emoce, energii, elán i nadšení z dobře odvedené práce. Zachycují však nadále i moji nervozitu, mrzutost i únavu. Především vnímají změnu v mém přístupu ke všem stresovým situacím. Po mém uvědomění si, že základem je můj vnitřní klid, nyní vnímají moji laskavou pozornost směrem k nim, a to i v momentech, kdy mi to tzv. nemyslí a nebo jsem v časovém skluzu s dokončením textu. To vše jim proniká pod kůži a formuje dál na jejich cestě. Vede je k uvědomění si emocí všech zúčastněných i k respektu. Naučila jsem se, chovat se k nim zodpovědně. I když je mi jasné, že na první pohled mě stále svýma dětskýma očima vnímají jen jako pracující mámu, co nemá čas.
Marter je tu pro vás
Inspiroval vás článek od začínající copywriterky? Máte hlavu plnou nápadů a taky byste chtěly začít psát? V M.arter vás to naučíme s lektorkou, zkušenou copywriterkou a mámou, která při své práci využívá vědeckých poznatků, Markétou Mrkvovou. Neváhejte se registrovat do online kurzu COPYWRITING: PSANÍ, KTERÉ VYDĚLÁVÁ ještě dnes. Další běh začíná 25.4.2022.
Sledujte webové stránky Marter a sociální sítě facebook, Instagram a LinkedIn. Odebírejte newsletter a buďte v obraze, jaké programy pro vás připravujeme.
Sdílejte své příběhy a pracovní i životní sny s lidmi na stejné vlně jako jste vy pod hashtagem #rodicovskanenibrzda. Těšíme se na ně.
Na práci autorky dohlížela redaktorka blogu M.arter, Gabriela Kašparová
Kdo je Kateřina Kubátová

Kateřina vystudovala Marketing a bankovnictví a v oboru působila 12 let. Srdce ji však táhlo k psychologii a osobnímu růstu. Přes kurzy, semináře a vzdělávací programy, nyní, na mateřské, pracuje jako kouč osobního růstu.
O M.arter se dozvěděla na facebooku. Oslovila ji nabídka kurzu copywritingu, který úspěšně absolvovala. Je vděčná za tuto praktickou příležitost rozvíjet dál svoje schopnosti.
S rodinou a psem žije spokojeně na okraji Prahy. Zajímá se o vše, co souvisí se seberozvojem, psychologií a psychosomatikou. Miluje zejména horskou turistiku. Nejoblíbenější cestovatelskou destinací se stal Island.
KONTAKTY:
- EMAIL: katerina.kubatova@email.cz
- FACEBOOK: Kateřina Kubátová
- LINKEDIN: Katerina Kubatova