Sorting by

×

Stačí málo a s Marťanem se opět domluvíte

Michaela Staňková
Odhadovaná doba čtení 3 minuty

Stalo se vám někdy při komunikaci s partnerem, že jste se nedokázali pochopit? Prostě jste se neprotli? A to mluvíte stejným jazykem, jste ve stejné místnosti a máte oba upřímný zájem se domluvit. Tak kde se stala chyba?

Komunikace je základ každého vztahu, přitom ale lidský mozek vnímá přibližně jen 20 % toho, co je ve skutečnosti řečeno. Zbytek je naše vlastní interpretace, náš osobní příběh. Ten se opírá o naše zkušenosti, znalosti, porozumění a pochopení dané situace.

Co se stane, požádáte-li deset lidí, ať zavřou oči a představí si stůl. Někdo uvidí pracovní stůl, další ten kuchyňský nebo třeba stolek v obýváku. 10 lidí – 10 představ.

A co teprve, aby popsali, co pro ně znamená úspěch, štěstí nebo láska? Ve finále je až pozoruhodné, že jsme schopni se vzájemně pochopit a domluvit se. My se dneska podíváme na to, jak se efektivně a rychle domluvit a jaké komunikační techniky opravdu fungují.

Není to tak přímočaré

V první řadě si uvědomte, že do každé komunikace vstupuje hned několik faktorů:

  1. to, co říkám; 
  2. to, co si myslím, že říkám;
  3. to, co očekávám, že druhá strana slyší, že říkám;
  4. to, co druhá strana slyší;
  5. to, jak druhá strana interpretuje to, co slyší.

Abyste tedy dokázala co nejefektivněji předat svoje sdělení, stačí se držet pár zásad. 

Zásada č. 1 – Zůstaňte u sebe

Já ti něco říkám, a říkám ti to tímto způsobem, protože očekávám, že budeš nějak reagovat, protože se snažím ovlivnit tvou interpretaci toho, co říkám, kterou vlastně ani neznám.” Chaos, že?

Pokud chcete partnerovi něco sdělit nebo vyjednat, zůstaňte u sebe. Zamyslete se, “co přesně chcete říct?” Zůstávejte ve svém prostoru a mluvte za sebe. A pro co nejefektivnější komunikaci by vaše sdělení mělo mít 3 části: popis situace – jak se cítím – jaké to pro mě má přímé důsledky.

  • “Když slíbíš, že vyndáš myčku a já ji pak najdu neuklizenou, cítím se frustrovaná, protože to musím rychle udělat já, a nestíhám pak připravit snídani včas.” 
  • “Když mi nezavoláš, jak jsme byli domluvení, jsem nervózní a nemůžu se kvůli tomu soustředit na věci, kterým se potřebuji věnovat.” 
  • “Když večer jen tak přijdeš a obejmeš mě, cítím se být milovaná, a hned mám lepší náladu.” 

Zásada č. 2 – Oddělujte prostory

Ve chvíli, kdy popíšete své pocity, zvláště ty negativní, může se snadno stát, že si to druhá osoba přebere jako kritiku a může mít pocit, že ji z dané věci viníte. V tu chvíli ale překračuje vaše hranice, protože odpovědnost za vlastní pocity nesete jen vy sama, a je třeba si je znovu vymezit.

Můžete například říct: “To, že se teď necítím dobře, je můj pocit a ten si musím zpracovat sama. Velmi pravděpodobně ani nesouvisí s tebou, ale teď to takhle mám. Pomohlo by mi, když bys mě do této situace nestavěl, a vymysleli jsme, jak to udělat, aby nám oběma bylo dobře.” 

Zůstaňme u příkladu nevyklizené myčky:  “Drahá/ý, stojím tu nad otevřenou myčkou a zase mám pocit hrozné frustrace z toho, co vidím. Já vím, že to je čistě moje emoce, kterou teď prožívám při otevření myčky. Já si ji v sobě zkusím zpracovat sama. Nechci tady ale každý den vyšilovat a hádat se kvůli myčce. Potřebovala bych se spolehnout na to, že ve chvíli, když se dohodneme, že ji uklidíš ty, bude opravdu prázdná. Pokud ti naše momentální dohoda nevyhovuje, můžeme si sednout a vymyslet, jak by to vyhovovalo nám oběma.” 

Zásada č. 3 – Nezáleží na tom, co říkáte, ale na tom, co druhý ve skutečnosti slyší

Až 80% veškeré komunikace je subjektivní interpretace posluchače. Je tedy potřeba si neustále ověřovat, jak druhý vnímá to, co mu říkáte. Ptejte se, jak tomu rozumí nebo jak celou situaci vidí on/ona. Když si všimnete, že se vaše diskuze rozbíhá různými směry, nemůžete se dohodnout nebo pohnout z místa, může být velmi užitečné udělat krok zpět a doptat se, co si pod vším již vyřčeným představuje. Jak to celé vnímá. Může se klidně stát, že oba mluvíte o tom samém, jen to pojmenováváte jinak.

Pokud se na něčem dohodnete, buďto to udělejte vy nebo požádejte partnera, aby to shrnul.

Prostě se neustále doptávejte a ujišťujte se, že oba slyšíte, vnímáte a rozumíte tomu samému.

Zásada č. 4 – Buďte přítomná a naslouchejte

Ve chvíli, kdy se s kýmkoliv bavíte – a je jedno, zda jste to vy nebo partner, kdo chce něco řešit nebo jen sedíte s kamarádkou u kafe – je důležité aktivně tady a teď naslouchat (ne pouze poslouchat).

Aktivní naslouchání však není jen o tom sedět, přikyvovat a nechat druhou stranu se vypovídat. Aktivní naslouchání je o neustálém odsouvání vlastních myšlenek a domněnek, a opravdu snaze porozumět tomu, co se druhý snaží sdělit. Doptávejte se, udržujte oční kontakt a parafrázujte, aby jste se ujistila, že správně rozumíte tomu, co slyšíte.

“Chápu správně, že říkáš…”

“Zdá se mi, že tě to opravdu naštvalo, co se stalo?”

“To muselo být ale opravdu náročné. Není divu, že jsi tak unavený.”

Konverzace je živý proces. Pokud si všimnete, že jste řekla něco, co se druhému nelíbilo, třeba se podivně zatvářil nebo zarazil, můžete udělat krok zpět a zeptat se, co by od vás právě teď potřeboval. Velice pravděpodobně “jen” to, abyste ho vyslechla.

“Vidím, že tě zarazilo, co jsem právě řekla. Jak bych ti teď mohla pomoct, co bys teď potřeboval?”

Aktivní naslouchání je klíčem k dobré konverzaci, bohužel, jen málo lidí to doopravdy umí. Zpravidla narážíte na tyto konverzační nešvary:

  • Toxický pozitivismus: “Ale podívej, co všechno máš!” 
  • Shazování toho, jak se druhý cítí: “Přeci to není tak hrozný / nepřeháníš trochu?” 
  • Odvádění pozornosti od tématu, které nám je nepříjemné: “Tak já ti teď povím, co se mi stalo dneska v práci, to tě určitě pobaví!”
  • Přebíjení vlastní zkušeností: “Jo, to se mi taky stalo a ještě horší”. 
  • Poskytování nevyžádaných rad: “Myslím, že bys měl udělat…”

Všechny tyto reakce pouze dotyčnému sdělují, že jeho vyprávění není dostatečně zajímavé nebo důležité, případně, že nemá právo na své pocity. Vy se možná hezky vypovídáte, ale místo, abyste si partnerem po rozhovoru byli blíž, tak se od něj vzdalujete.

A teď, babo, neraď

Dávejte si pozor i na dávání nevyžádaných rad. Pokud o radu partner požádá, je samozřejmě v pořádku mu poradit. Malé dítě taky nejprve necháte potýkat se se svým problémem a teprve poté se zeptáte, zda mu můžete pomoct. Nejinak by tomu mělo být ve vztahu s dospělými. Pokud však bez optání nabízíte vlastní rady, přebíráte nad druhou osobou kontrolu a stavíte ho/ji do role nesvéprávné osoby. Nehledě na to, že příběh každého je jiný, a co by fungovalo vám, nemusí být pro druhého relevantní. Každý zná odpovědi na své potíže, jen k nim třeba zrovna nemá přístup. Pokud můžete, zkuste se ho místo rady ptát formou otevřených otázek. Cílem je, aby si váš partner našel odpovědi na své potíže sám.

Vidím tě, slyším tě, vnímám tě

V neposlední řadě nepodceňujte sílu očního kontaktu. My lidé jsem sociální tvorové a máme silnou potřebu být součástí skupiny. Schválně si vyzkoušejte, co se stane, když necháte partnera mluvit a uprostřed konverzace se k němu otočíte zády. I přesto, že to čekal, ho to zarazí a po chvíli přestane mluvit úplně. A ano, to samé se děje, když si během konverzace začneme kontrolovat telefon.

Takové malé slovíčko

Na závěr drobné upozornění na jedno malé slovíčko, které však má na vaše sdělení velký dopad. A tím je “ale”. Vlastně to znamená, že co doposud bylo sděleno, neplatí.

“Děkuju za pomoc, ale mohl bys ještě vynést koše?” 

“Vím, že to myslíš dobře, ale vážně mě štve, když…”

“Hrozně se na tebe zlobím, ale mám tě stejně moc ráda”… (funguje to i naopak).

Jak to “ale” říct a říct ho správně? Zkuste nahradit “ale” za jednoduché “a”. Obě věty můžou být pravdou zároveň. Můžu tě mít ráda a zároveň se na tebe můžu i teď zlobit.

hranice, komunikace

A jak to máte vy? Přemýšlíte nad tím, jak komunikujete s partnerem nebo dětmi nebo všechno říkáte tak, jak vám to přijde na jazyk? Přinesl vám tento článek nějaký AHA moment? Vyzkoušíte naše rady v praxi? Podělte se s námi!

Sledujte webové stránky Marter i sociální sítě facebook, InstagramLinkedIn. O veškerém dění v týmu M.arter vás informujeme průběžně v našem newsletteru. Budete tak v obraze, jaké programy a tipy pro vás připravujeme.

Kdo je Michaela Staňková

Michaela Staňková

Míša má několikaleté zkušenosti s vedením lidí v nadnárodní firmě, řízením projektů. Po vysokém pracovním nasazení, se nyní na rodičovské učí zpomalit a vnímat svět kolem sebe dětskýma
očima. Ve volném čase se společně s rodinou věnuje pohybu a cestování. Miluje hory, dobrou kávu, ráda si poslechne zajímavý podcast, přečte dobrou knihu a nevynechá příležitost posedět si s manželem či přáteli u dobrého vína.

V M.arter vede tým ambasadorů, protože věří v to, že rodičovská není brzda. Přeje si, aby se o této platformě dozvědělo co nejvíce aktivních rodičů.

KONTAKTY:

Na článku spolupracovala redaktorka blogu Gabriela Kašparová.