Co je vlastně Mindfulness?
Eva Návorková Vejvodová
Odhadovaná doba čtení 2 minuty
„Co je vlastně ten Mindfulness?“ drkla jsem nenápadně do kolegyně. Právě jsme s týmem M.arter seděly nad plánem témat pro nadcházející měsíce.
„Já taky úplně nevím,“ naklonila se ke mně a natáhla ruku pro další sušenku. „Asi jóga, meditace a tak,“ udělala dramatickou pauzu a sledovala výraz v mé tváři, jestli vyjmenované tři podněty sepnou to správné nervové spojení a rozsvítí se mi. Moje mimika však zůstala nezměněná. Pokračovala tedy dál: „Kdybych tak na to všechno měla čas. Za chvíli musím letět do školky, vyčarovat kostým piráta na zítřejší besídku, a v pět čekat doma na opraváře. A modlit se, aby tu pračku opravil, jinak večer vytáhnu ze sklepa valchu.“
Přesunula jsem soucitně talířek se sušenkami blíž a zadala pojem do vyhledávače. Vykouklo na mě velké množství odkazů a nabídek kurzů, které slibovaly lépe zvládat stresové situace, negativní emoce a žít život v přítomnosti.
Všímavost je moje superschopnost, vybavila jsem si můj první rok se synem doma. Od doby, co jsem máma, dokonale pozoruji všeho, co syn dělá – zvláště pak, co strká do pusy, kam leze, zda a jak ve spaní dýchá a jestli nemá moc teplé nebo studené ručičky. Mé pozornosti rovněž neunikají neumytá okna, koš přetékající prádlem a nedopsané přání kamarádce k narozeninám, které měla minulý měsíc. Daň za toto nastavení vidím v zrcadle: vždy pečlivě sestřižené mikádo si žije svým životem. Místo trendové kabelky mi přes rameno visí přebalovací taška. Bohatý šatník se smrskl na dvě kategorie: čisté a špinavé, s označením – na hřiště a mezi lidi.
Tak kde jsem se ztratila? V krabicích na půdě, kam jsem uložila pracovní věci, v porodnici, kde jsem se z paní stala bezejmennou maminkou nebo jsem se utopila v litrech připravovaného mléka? Do obrázku šťastné a uvolněné ženy v meditativním posedu, ze které sálá vnitřní klid i přes obrazovku mobilu, mám daleko.

Kde vzít čas a nekrást (minuty z vlastního spánku)?
Čas sama pro sebe je spíše výhrou jackpotu v loterii než denním bonusem. Sbíráním sil před další šichtou než prostorem pro vlastní realizaci.
Vybavila jsem si svoji mámu. K jídlu zasedla jako poslední, nabrala si co nejmenší porci a ještě, než jsme my, rodina, dojedli, už sbírala nádobí ze stolu. „Počkej, až budeš mít svoje děti,“ říkavala mi pokaždé, když jsem si stěžovala, že jsem v práci v jednom kole: „To teprve poznáš, co je to nemít čas.“

Neřešíme se moc?
S nořením se hlouběji do tématu dostává Mindfulness svoje první trhliny. Nafouklá marketingová bublina. Slabý odvar vykradené východní filozofie vylouhovaný pro přepracovanou západní společnost. Takový instantní návod na osvícení.
Vzpomněla jsem si na poslední rozhovor s babičkou. „To zvládneš,“ uklidňovala mě, když jsem jí odpoledne volala stále ještě v noční košili, že jsem se další noc nevyspala, protože synka trápily zuby. „Fakt by mě zajímal tvůj recept na život, babi,“ polykala jsem slzy. Zároveň jsem očima popoháněla vteřinovou ručičku, kdy už zarachotí manželovy klíče v zámku a on alespoň na pár hodin převezme štafetu nošení, konejšení a zpívání.
Od té doby mi stále rezonovala babiččina věta: „To je prostě život, děvenko, ten se prostě musí žít.“ Pronesená s nadhledem, smíchem a životní moudrostí.
Mindfulness jako cesta
To magické slovo mi nedalo spát. Čím dál víc jsem toužila po kotvě, která by moje současné “tady a teď” vrátila zpátky na zem. Z víru každodenního stresu zpět na pevnou půdu, ze které mě hned tak něco neodfoukne. Konflikt mezi tím, zda se upsat další povinnosti a touhou zařadit zpět vnitřní mír na paletu pocitů, vyřešila upoutávka na kurz, kde jednotlivé lekce nezaberou víc než 20 minut. Píšu zprávu kolegyni, která hozenou rukavici přijímá a dalších 21 dní se vzájemně podporujeme na cestě za lepším já.
Příjemné je, že jednotlivá cvičení se dají praktikovat v podstatě kdykoliv. Při vožení syna v kočárku, v posteli při uspávání nebo rovněž vleže na hrací podložce, kdy se snažím synovi vštípit pravidla hry na mrtvého policajta. Ten zatím svoji roli vyšetřovatele, kdy má za úkol vyzpovídat všechna plyšová zvířátka, stále zaměňuje za pokusy vyslechnout mě, ležící a oddychující, ale i takové chvíle se počítají.
První výsledky vnímám po deseti dnech. Jsem klidnější a zbavila jsem se obavy, že syna šidím tím, protože část pozornosti věnuji sobě. Z mého rozpoložení profitujeme oba.
Na konci kurzu s kolegyní bilancujeme naše úspěchy. Pochopily jsme, že mindfulness nevyřeší bolavé zuby, špinavá okna, nepřičaruje dvě hodiny spánku navíc. Ale obrácením pozornosti dovnitř si více uvědomujeme jednotlivé činnosti, místo jízdy na autopilota, a taky to, jak se v nich cítíme. To nám umožňuje se rozhodnout, jak se v které situaci zachovat.

Jsem tvůrkyně svého dne
Mindfulness je hodně o koncentraci, prožitku tady a teď. Těch několik cvičení, které jsem si osvojila do denní rutiny, mi pomohlo vystoupit z kolotoče nekonečných a nekončících povinností. Pořád jsou součástí naší reality bolavé zuby, nedostatek spánku nebo přetížené sušáky s prádlem. Ale nově taky více uvolnění, radosti a smíchu. Lepší dny, kdy jsme syn i já v pohodě, si užíváme o to víc. A ty horší dny zvládám díky praktikám Mindfulness lépe.
Zastánci správného výkladu Mindfulness by mohli namítnout, že těch pár cvičení, které mi pomohlo pozitivně změnit den, nic moc neznamená. Já však žiju tady a teď, žiju realitu, která není úplně nakloněna velkým experimentům. Inu, jak říká moje babička: „Nemusíš kopírovat všechny lidi okolo. Ze všeho, co ti přijde do života, si vezmi to nejlepší, a žij tak, jak nejlíp dokážeš.“
Jak jste na tom vy s Mindfulness při rodičovské?
Sdílejte své příběhy a pracovní i životní sny s lidmi na stejné vlně jako jste vy pod hashtagem #rodicovskanenibrzda. Těšíme se na ně.
Sledujte webové stránky Marter i sociální sítě facebook, Instagram a LinkedIn. O veškerém dění v týmu M.arter vás informujeme průběžně v našem newsletteru. Budete tak v obraze, jaké programy a tipy pro vás připravujeme.
Kdo je Eva Návorková Vejvodová

Eva vystudovala Fakultu elektrotechnickou v Plzni a po doktorátu se vrhla ještě na MBA. Jako konzultantka pomáhá společnostem nastavit a nebo zlepšit procesy a rovněž najít odvahu posunout systémy řízení do oblastí certifikací a akreditací. Ty statečné učí porozumět potřebám a přáním zákazníků s cílem najít inovativní řešení pro služby a produkty.
K týmu M.arter se připojila, aby pomohla odbrzdit a rozjet Facebook, protože souzní s heslem “Rodičovská není brzda, když nechcete”.
Moc si přeje psa, nicméně manžel kope za tým “kočka”. Eva ale sází na malého syna, kterého učí říkat “haf”.
Pracuje na své první knize, relaxuje u vaření marmelád a doufá, že ji v důchodu zajistí kryptoměny a NFT. Protože se jí na rodičovské stýskalo po projektovém řízení, pomáhá rozjet knihovnu hraček Toysaurus v Praze.
KONTAKTY:
- EMAIL: eva.vejvodova@gmail.com
- LINKEDIN: https://www.linkedin.com/in/envejvodova/