Poznejte sabotéry ve vaší své hlavě a zatočte s nimi!
Renata Anisimova
Odhadovaná doba čtení do 5 minut
Oslabte sabotéry ve vlastní hlavě a potrénujte svou duševní zdatnost ve třetím díle miniseriálu.
Koncept Pozitivní inteligence přináší další pohled na naše ego. Náš vnitřní hlas v hlavě, náš vnitřní kritik – Soudce, chcete-li ego, nemilosrdně hodnotí každodenní situace. Pravidelně nás trestá za chyby z minulosti, dokáže děsit nejistou budoucností, způsobuje úzkosti, pocity hanby či viny. Je v pořádku, když nás zachvátí na pár vteřin zlost, zklamání, pocit viny či hanby jako bezprostřední reakce na nějakou událost. Pokud dovolíte tomuto hlasu prostor, má nad námi moc a ovlivňuje naše každodenní jednání. Sabotujeme sami sebe.
Sabotéři (Soudce a jeho 9 pomocníků) nám původně sloužili v dětství. Zvolili jsme si strategii, jak fyzicky a emocionálně přežít naše dětství. V dospělosti jsou nám spíš na obtíž. nahradili jsme je mechanismy, které lépe vyhovují dospělému životu.
Hlasy, názory a předpoklady našich sabotérů pracují v náš neprospěch. Když je oslabíte a naučíte využívat ve svůj prospěch, začnete žít více v souladu sami se sebou, budete sebejistější a lépe se rozhodovat. Na výzvy, které nás denně potkávájí, budete reagovat s větším klidem a nadhledem.
Unikač nám může ovlivnit partnerský život. Kontrolor potřebuje mít neustálý přehled o tom, co se kde šustne. Jak jsou na tom pánové Hyperúspěšný a Perfectionista?

Přiznám se vám, že jsem soutěživá. Od malička. Projevilo se to ve sportu, ale i srovnáváním se s ostatními premianty třídy. Učení mě bavilo a ve sportu se mi dařilo. Od prvního stupně až do maturity jsem se honila za jedničkami a hroutila se z dvojek. Odměnou za bezesné noci a nervy pak byla pochvala od mého okolí a rodiny. Naučila jsem se mít potřebu pravidelného ocenění a úspěch začal být návykový. Tento vzorec myšlení, zformovaný v dětství, mi pomohl překonat nástrahy dětství a postupně se stal mojí identitou. Zajímavé je, že dnes ho již nepotřebuji.
Jak poznáte, že jste pod jeho vlivem? Jednoduše. Neustále se ženete za dalším a dalším úspěchem, šplháte po kariérním žebříčku, záleží vám na tom, co si o vás ostatní myslí, kam ve společnosti patříte.
Vaše sebeúcta a sebeocenění se odvíjí od vašeho výkonu a produktivity. Místo toho, abyste se soustředili na sebe a své potřeby, řešíte, jak působíte na druhé, jaký dojem děláte.
Hyperúspěšný slibuje, že nás dovede ještě k většímu úspěchu a spokojenosti. Nevěřte mu. Opak je pravdou.
Spousta úspěšných lidí vám řekne, že díky panu Hyperúspěšnému dosáhli velkých výsledků. Mají pravdu. Ale za jakou cenu dosáhli úspěchu? Jsou vůbec šťastni? Jsou napojeni na svoje vnitřní moudré JÁ?
Troufnu si tvrdit, že málokdo z nich přizná, že se z každého dosaženého úspěchu raduje jen krátce. Překvapením může být, že občas cítí prázdnotu a smutek. Faktem ale je, že se nad tím sami dlouho nezamýšlejí, protože jejich pan Hyperúspěšný je popohání za další metou.
Máte také svého vnitřního pohaněče, který vás pravidelně bičuje k výsledkům?
Pan Hyperúspěšný to s námi někdy až moc přehání. Myslí to sice dobře, ale tlačí na pilu.
Zkuste ho využít ve svůj prospěch sebeláskou. Cesta to není lehká a opět začíná u nás samotných. Pokud začnete akceptovat samu sebe nehledě na úspěchy a externí hodnocení a budete se mít ráda i v období, kdy se vám tolik nedaří, nebu mít tento hlas nad vámi takovou moc. Budete se mít ráda bez podmínek. Nebudete už potřebovat potvrzení druhých o své hodnotě, přestanete se hnát za úspěchy. Stanete se tak vnitřně svobodnou.
Poznejte samu sebe a oslabíte vnitřní hlasy.
Mnohem lepší než na výsledky je zaměřit se na seberealizaci. Najít si to, co vás v životě naplňuje a dává vám smysl. Abyste se mohla seberealizovat, potřebujete nejdříve znát sama sebe a pochopit svou jedinečnost.
Věnujte pozornost emocím a svému vnitřnímu hlasu.

Blízký příbuzný pana Hyperúšpěšného je Perfekcionista.
Ten slibuje, že spokojenosti a nejlepších výsledků dosáhneme, když bude vše dokonalé. Někteří z nás si dokonce myslí, že je na nich, aby napravili jakékoliv chyby, které objeví. Mají pocit, že perfekcionismus je chvályhodná vlastnost. Nejenom, že to není reálné, ale pokud věnujeme pozornost detailům a nesoustředíme se na podstatné, uniká nám to, co je skutečně důležité. Je to hon za dokonalostí. Nesplnění vysokých požadavků na sebe a ostatní se vystavujeme pocitům rozmrzelosti, frustraci, méněcennosti a zklamání. Reaguje přehnaně na jakoukoliv konstruktivní kritiku. Ostatní se cítí být neustále pod drobnohledem a kritizováni. Nezbývá jim nic jiného, než se smířit s tím, že ač se snaží jakkoliv, stejně to nebude pro Perfectionistu dost dobré.
V mém případě se pan Perfectonista moc neprojevuje. Občas ale vystrkuje své růžky a říká: “Dej si na mě pozor, jsem tu s tebou.” Důrazně dal o sobě vědět loni. V době, kdy jsem se rozhodla jít na volnou nohu. Bombardoval mne neustále myšlenkami jako: “Udělej ty webovky pořádně!”- “Jsi dostatečně zorganizovaná a systematická?” – “Rozmyslela sis to všechno pořádně? – “Víš, že pokud to nebude perfektní, nikoho nějaký sabotéři nebudou zajímat.”
Jenže já, na rozdíl od “pana Perfektního” vím, že začátky nejsou nikdy perfektní a že výsledky se dostavují postupně. Pokud bych panu Perfectionistovi podlehla, pokud bych mu dostatečně naslouchala, nikdy bych se do ničeho nepustila. Neustále zvažování pro a proti by vedlo jen k nerozhodnosti a permanentní frustraci.
Znáte pana Perfekcionistu?
Pustila jste si ho do svého života? Pokud ano, co vám našeptává? Dokážete si stanovit dobrý a akceptovatelný výsledek a posunout se včas na další úkol? Nepracovat přesčas, abyste napravila lenost a lajdáctví či nedokonalost ostatních? Jaká je cena za váš perfekcionismus?
Na pana Perfectionistu platí jen jedno: Paretovo pravidlo 80/20. Zaveďte toto univerzální pravidlo do svého každodenního života. Doma i v práci. Podstatou pravidla je, že k dosažení co nejlepších výsledků nemusí být vždy třeba pracovat déle nebo více. Ve většině případů stačí svou práci a úsilí správně zaměřit. Orientovat ji tam, kde přináší nejvyšší efekt:
- 20%: důležité a záleží na kvalitě odvedené práce;
- 80%: danou činnost vykonat tak, aby byla hotova s minimem vynaloženého úsilí a času.
Paretovo pravidlo vás naučí neplýtvat energií a zaměřit se na to podstatné. Sepište si seznam úkolů, činností, které jsou pro vás důležité. Rozdělte si je podle Paretova pravidla. Snížíte stres a pocit úzkosti. Nepromarněnou energii věnujte sobě, dětem, práci, prostě tomu, čemu se chcete vy sama věnovat, co vám přináší radost a uspokojení. Možná díky tomuto jednoduchému manažerskému nástroji lépe pochopíte svůj život.
Pokud vás téma zajímá a chcete zjistit které sabotéry si nosíte v hlavě, můžete si udělat test ZDARMA. Stačí jen vyplnit dotazník (v angličtině trvá 10 minut).
Kdo je Renata Anisimova

STUDIUM: Bakalářské studium ekonomie na VUT Brno a magisterský program European Business & Finance.
KARIÉRA: Personalistika ji nadchla už při škole a pořád ji baví. Má za sebou 11 let praxe v nadnárodních firmách na různých HR pozicích. Srdcovou oblastí je pro ni rozvoj a péče o zaměstnance. Při práci s klienty využívá techniky ze Systemického koučovacího výcviku. Letos se rozhodla jít na volnou nohu a věnovat se koučování.
OSOBNÍ ŽIVOT: S manželem a synem žije v Praze.
ZÁLIBY A ZAJÍMAVOSTI: Cvičí pilates, miluje procházky v přírodě. Energii ji dodává káva, četba, lyže, udržování dobrých vztahů s rodinou a přáteli. Trpělivost a mindfulness trénuje se synem.
VZTAH K M.ARTER: Věří v potenciál žen na rodičovské dovolené.
KONTAKTY:
- EMAIL info@renataanisimova.cz
- WEB renataanisimova.cz
- LINKEDIN www.linkedin.com/in/renataanisimova/